Střih videa

Střihové programy

Střihové programy nám pomáhají uskutečnit naše představy o filmovém dokumentu.

Střihový program umožňuje editovat (upravovat) záběry, které jsme naimportovali (tento proces nazýváme zachytávání na disk počítače) jako videosoubory AVI (případně soubory s jinou příponou - podle typu střihové karty). U jednotlivých záběrů pak v pracovním prostředí střihového programu můžeme měnit jejich délku (a to s přesností na jeden snímek - 1/25 vteřiny), jejich rychlost (záběry můžeme zrychlovat nebo zpomalovat, nebo obraz zcela zastavit) a také je možné měnit i směr pohybu záznamu - záběr pouštíme pozpátku. Dále můžeme vkládat různé efekty mezi záběry (přechody) počínaje jednoduchou prolínačkou až po různé 3D prolínání záběrů.

Přechodové efekty lze provádět také i se zvukovou složkou záběru - ovšem v omezené míře - se zvukem samozřejmě nejde velká většina přechodů provádět a nejčastěji se užívá pouze klasické prolínání zvuku s různými variantami zeslabení a zesílení. Videopořad můžeme opatřit titulky a celé video podbarvit hudebním motivem. Editační nabídka se v různých střihových programech liší a v tomto případě neplatí pravidlo, že čím je střihový program dražší, tím je nabídka šírší. Pokud budete pracovat v různých střihových programech, rychle zjistíte, že jeden umí to a druhý zase ono. Dobrý střihový program umožňuje především oživit a doplnit natočené záběry, dát jim požadované pořadí a u diváků pořadu způsobit, že si ani neuvědomí, jakým způsobem bylo video editováno.

Střihový program dále umožňuje jednu velice užitečnou věc, a to zvukový nebo obrazový insert (vkládání).

Zvukový nebo obrazový insert umožňuje nahradit určité místo záznamu záznamem jiným. Výhodou počítačového střihu je to, že můžeme jednoduše (proti jinému střihovému postupu a zařízení) vložit jiný obraz (i zvuk) a současně zachovat původní synchronizaci obrazu se zvukem.

úvodní strana

Použití střihových programů

Střihový program používáme pro editaci (úpravu) videopořadů tak, aby se video co nejvíce přiblížilo naší představě o výsledném snímku.

Editací videa rozumíme odstranění přebytečných záběrů, sestavení záběrů do požadované časové osy, podkreslení záběrů hudbou, vkládání různých videoefektů a přechodových efektů a využití mnoha dalších možností, které nám střihové programy nabízí. Všechny tyto programy (jejich převážná většina) pracují se záběry jako filmovými pásy, které vkládáme do časové řady (tzv. timeline).

Jednotlivé pásy filmu s námi určenými délkami záběrů vkládáme v časové řadě za sebou a tím vzniká výsledný film, který se přehrává od začátku prvního pásu umístěného vlevo v časové řadě (začátku timeline) až po poslední záběr pásu umístěného nejdále vpravo (konec timeline). Koncepce umisťování záběrů v pásech za sebou nebo pod sebou (v případě, že záběry nahrazujeme jinými nebo je kombinujeme pomocí efektu) v časové řadě, se stala standardem všech amatérských i profesionálních střihových programů především z důvodu srozumitelné grafické názornosti.

Základ umístění filmového pásu (videosoubor, který je graficky reprezentován jako filmový pás s délkou odpovídající stopáži daného záběru) do časové řady, se opakuje ve všech střihových programech.

U jednotlivých programů se však liší propracováním a umístěním jednotlivých filmových vrstev, jejich počtem, vazbami a vztahy mezi nimi jakož i možnostmi triků a přechodů mezi jednotlivými vrstvami a v neposlední řadě také v možnostech titulkování videoprogramů.

Jednotlivé střihové programy se samozřejmě liší v grafickém uživatelském prostředí časové řady a celkového designu (skinu). To, že složitější a profesionálnější střihové programy mají podobný design je dáno tím, že při práci se střihovým programem je vhodné používat zažité postupy a řešení a vždy je lepší při přechodu na jiný střihový program příliš neměnit naučené postupy střihu záznamu. Z toho důvodu se zachovává jistá grafická i ovládací kompatibilita kvalitních střihových programů tak, aby postupy a logika střihu byly zachovány.