Analogový zdroj videa
Grabování (nahrávání) videa z analogových zdrojů
Při grabování (nabírání, anglicky capture) videa z analogových zdrojů, můžeme použít několik řešení. Dá se říci,že nejlevnější způsob je použití TV karet, které obsahují tuner pro příjem TV signálu.
TV kartu koupíme raději od značkového výrobce s kvalitními ovladači a software, šetřit se nevyplatí. Na kvalitu zachytávání má výrazný vliv i odrušení TV karty . Na trhu se také vyskytují TV karty kombinované s grafickými kartami. Tyto karty jsou však výrazně dražší než samostatné grafické karty a nejsou příliš výhodné. Musíme pamatovat na to, že při výměně grafické karty musíme kupovat celou kombinaci a mimo jiné tyto karty zobrazují video na obrazovce pouze bez účasti procesoru a přenosu video dat po sběrnici (tedy jen uvnitř karty - nemůžeme tedy zpracovávat obraz v reálném čase), což je sice výhodné z důvodu minimálního zatížení počítače, ale v dnešní době výkonných počítačů to není problém ani u samostatných PCI karet. Je důležité vědět, že kombinované karty neumí provádět filtrování zobrazeného videa, což umožňují některé programy. Nejznámějším výrobcem těchto karet je ATI s jejich řadou All In Wonder, dnes už i firma nVidia, dříve byly oblíbené i karty Marvel od Matroxe.
Další skupinou jsou externí zařízení, které se připojují na USB rozhraní.
Pokud používají USB 1.1 s omezeným datovým tokem, dokáží video zachytávat pouze v polovičním rozlišení. Vhodné tedy jsou pouze novější zařízení pro rozhraní USB 2.0. Výhodou externích zařízení je, že zpracování a digitalizace signálu probíhá vně počítače a tak nejsou tolik rušeny počítačem. Nevýhodou je to, že při přenosu po USB dochází často ke komprimaci videa, což je nevýhodné pro další zpracování. Použití těchto externích zařízení je vhodné pro notebooky, pro stolní počítač, použijte raději PCI kartu. V poslední době se na trhu objevují PCI i USB zařízení, které nabízejí zachytávání videa přímo do MPEG komprese. Většina výrobců sice deklaruje zachytávání do MPEG, avšak jedná se pouze o kompresi softwarovou. Jde většinou o předchozí typy karet a o kompresi se stará software, tedy procesor.
U karet, které opravdu obsahují čip pro hardwarovou kompresi je kvalita komprese velice dobrá. Tyto karty se hodí většinou tehdy, pokud nepožadujete další střih a video ukládáte třeba na DVD. Pro případ dalšího zpracování zachytáváme video bez komprese nebo s kodekem, který je určen pro další střih.
Nejkvalitnější, ale také nejdražší jsou zařízení(např. analogově digitální převodník) pro zachytání videa v DV kodeku, který se používá u DV kamer.
Tato zařízení jsou externí a připojují se na IEEE-1394 (nazývaném též Firewire) rozhraní. Typickými výrobci těchto zařízení jsou např. Canopus nebo Pinnacle. Analog/digitální převodníky lze nahradit digitálními kamerami, které obsahují analogové a zároveň digitální vstupy. Existují i interní řešení (tzv. střihové karty) do PCI slotu , které jsou v podstatě stejné, ale navíc obsahují Firewire řadič. Cenově se pohybují kolem 10 tisíc Kč (a výše) a jsou určeny především pro střihové programy (Ulead Video Studio, Sony Vegas, Adobe Premiere apod.).
Analog/digitální převodníky lze nahradit digitálními kamerami, které obsahují analogové a zároveň digitální vstupy. Práce s DV grabovacím zařízením kvalitativně převyšují všechny předchozí kategorie. Pokud se budete věnovat editaci videa více, vyplatí se investovat do nákupu analogově/digitálního převodníku a střihové karty. Při digitalizaci domácích videí, pořízených na starších analogových kamerách S-VHS nebo Video8/Hi8 se DV zařízení určitě vyplatí.
Digitalizace analogových záznamů
V dnešní době digitálních záznamových médií mnoho našich čtenářů napadne otázka, co se starými VHS kazetami. Pokud jste s natáčením filmů začali podstatně dříve než ostatní, jistě máte spousty materiálu na videokazetách.
A nemusí jít jen o videa z vaší produkce - na staré "véháesce" můžete mít třeba i oblíbený film nebo seriál, který se bohužel již nevyplatí distribuovat do prodeje například na DVD. Také svatební den, první kroky dítěte, oslava narozenin nebo rodinná dovolená, to jsou chvíle, které si potřebujete uchovat navždy a v maximální možné kvalitě. Každým přehráním analogového záznamu se sníží jeho kvalita, a tak se stane (dříve nebo později), že přijde doba, kdy si video z videokazety prostě nepřehrajete. A když, tak v kvalitě, která nemá nic společného s příjemným filmovým zážitkem.
Z výše popsaných důvodů je tedy vhodné analogové video a audio nahradit videem v digitální podobě. Kvalita takového videa zůstává stále zcela stejná. A v neposlední řadě videozáznam například na DVD lze sledovat mnohem komfortněji (odpadá přetáčení kazety atd.), a to jak na počítači, tak i v televizi s DVD přehrávačem. Potenciál DVD (Digital Versatile Disc) je totiž vzhledem k jeho vlastnostem obrovský a jedno z možných nasazení představuje ukládání videozáznamů, včetně vylepšení (např. několik jazykových mutací, titulky).
V případě, že se rozhodnete nadále uchovávat své analogové videozáznamy ve formě digitální, to znamená v drtivé většině na médiích DVD, můžete postupovat dvojím způsobem. První spočívá v tom, že si video z kazety VHS sami převedete do digitální podoby a následně si vytvoříte klasické DVD přehrávatelné v DVD přehrávačích. Při druhém způsobu oslovíte odbornou firmu, která se zabývá digitalizací analogových záznamů, a necháte si od ní digitální záznam vyrobit. Věřte nebo ne, ale druhý způsob, kdy využijete služeb odborníků, je mnohem výhodnější. Proč? To se dozvíte, až si podrobně vysvětlíme obě řešení.
Takže, když se rozhodnete digitalizovat analogovou nahrávku z kazety VHS, v první řadě potřebujete videorekordér VHS. Pokud ho již nemáte, musíte si ho sehnat - bez něho to nepůjde.
Potom potřebujete signál z videorekordéru VHS dostat do počítače. Ovšem pozor, samotný počítač s analogovým signálem pracovat neumí, a proto musíme signál "prohnat" zařízením, které nám analogový signál převede na digitální.
To můžete udělat pomocí:
a) televizní karty, b) pomocí analogo/digitálního převodníku, c) pomocí videokamery, d) střihové karty s analogovým vstupem.
V případě, že nemáte ani jedno ani druhé, musíte si obstarat minimálně TV kartu - proč minimálně, to se dozvíte za chvíli. Do TV karty (TV IN) strčíte konektor koaxiálního kabelu propojený z videopřehrávače a naladíte kartu na frekvenci výstupu videa. Pokud Vaše karta podporuje nahrávání a nejenom sledování TV programu, můžete začít nahrávat. Nezapomeňte na potřebný výkon počítače, práce s videem vyžaduje přeci jenom lepší zařízení. V případě, že nahráváte video pomocí TV karty, nepočítejte s nějakou výbornou kvalitou nahrávky. V záznamu se Vám můžou vyskytnout různé šumy (hlavně ve zvukové složce), kterých se jen tak nezbavíte.
Daleko kvalitnějšího záznamu docílíte, pokud použijete analogově-digitální převodník a to nejlépe externí. Bohužel ty opravdu kvalitní jsou pro běžného uživatale nedostupné, stojí totiž 60 a více tisíc korun. Na trhu lze sice koupit i A/D převodníky nižší třídy za cenu kolem 20 000 Kč, je ale otázka zda se vyplatí tato koupě jen proto, abychom zdigitalizovali jednu nebo dvě videokazety VHS. Jinak jsou už v obchodech také k vidění A/D převodníky za 4000 Kč, ale jejich kvalita je asi taková, jako bychom použili TV kartu.
Výhoda A/D převodníku spočívá v tom, že nám převede na digitál a rozdělí signál videa a audia již před vstupem do počítače a minimalizují se tak ztráty a šumy, ke kterým dochází vedením analogového signálu. V případě, že máme k dispozici A/D převodník, použijeme při nahrávání do počítače některý z grabovacích (nahrávacích) programů, jako bychom nahrávali například z videokamery. Videorekordér propojíme s externím A/D převodníkem a ten propojíme s počítačem a nahrajeme video pomocí nahrávacího programu. Nezapomeňme, že potřebujeme mít v PC zabudovanou střihovou kartu s digitálním vstupem pro video a případně i audio. Pokud vaše střihová karta má analogový vstup, můžeme ji využít přímo k nahrávání signálu z videopřehrávače VHS.
V tomto případě opět doporučujeme stříhové karty dražší - kvalitnější, ale i tak nebude výsledek přiliš uspokojivý.
Teď už víte, co všechno k digitalizaci svých VHS kazet potřebujete, ale ještě vás musím upozornit, že další důležitou položkou je čas. Pokud nemáte opravdu výkonný počítač, zapomeňte na to, že při nahrávání videa budete moci ještě souběžně na PC provádět další práce. Připravte se na to, že po dobu délky videokazety bude počítač v činnosti, kterou nebudete moci přerušit ani jinak využít.
A tak se dostáváme k důvodům, proč je konkrétně pro digitalizaci analogových nahrávek lepší využít služeb odborníků:
1) Nemusíte kupovat žádné vybavení - cena za kterou Vám odborná firma nahrávky zdigitalizuje je zcela jistě nižší, než cena, za kterou byste nakoupili kvalitní zařízení.
2) Nemusíte mít odborné znalosti ani software na zpracování nahraného videa - nahráním videa do PC totiž ještě nejste zdaleka hotovi. Ještě musíte video zkomprimovat a upravit pro prezentaci, vytvořit DVD menu, případné titulky a další.
3) Nemusíte mít strach o kvalitu. Odborná studia pracují opravdu se špičkovým zařízením - doma rozhodně nemůžete podobné kvality dosáhnout.
4) Neztratíte spoustu času, který spotřebujete při nahrávání a následné úpravě videa. Tento čas můžete výužít jinak.
Přepis amatérských 8mm filmů do digitální podoby
Zde se nejedná o žádnou krátkou radu, ale o celkem komlexní řešení problému s přepisem klasického filmového pásu do digitální podoby v domácích amatérských podmínkách s celkem slušným výsledkem.
Článek nám zaslal náš spolupracovník a dlouholetý filmař-amatér pan René Čáslavský. My Vám článek přinášíme v nezměněné podobě.Problematika přepisu amatérských 8mm a Super osmičkových filmů do elektronické podoby nedá spát leckterému staršímu amatérskému filmaři. Snaha o zachování cenných rodinných a mnohdy i historických událostí je téměř výsadou té starší generace. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Mladý člověk hledí spíše dopředu a o svůj rod a minulost se začne zajímat až mnohem později, to se již však mnohdy nemáme koho se ptát. Proto apeluji na všechny majitelé těchto vzácných záběrů – nedopusťte jejich zničení a pokuste se je zachránit dokud je čas jejich přepisem na DVD nosiče. Lze je bezproblémově kopírovat pro všechny své příbuzné a známé a takto zachovat věrné kopie originálních materiálů dalším generacím. Není to až takový problém jak jej známe z mnoha popisovaných postupů. Věřte mi prosím, zavděčíte se tím.Největším úskalím u všech doposud popisovaných způsobů je rozdílná frekvence mezi projektorem a videokamerou, což ve výsledném přepisu způsobuje nepříjemné blikání obrazu. K úspěšnému výsledku se vždy doporučuje přizpůsobení frekvence projektoru ke snímací frekvenci videokamery, což se bez náročné mechanické úpravy projektoru neobejde, ale ani poté nemáme žádnou záruku úspěchu.
Vyzkoušel jsem mnohé, ale nikdy jsem nebyl spokojen. Nečekaný úspěch se dostavil až zcela nedávno. To jsem se po delší době znovu odhodlal k dalšímu pokusu. Můj vnitřní hlas mi stále našeptával abych to nevzdával. V hloubi duše jsem tušil, že řešení existuje. Času bylo dost a tak jsem znovu začal pročítat návod k obsluze mé videokamery. V odstavci Rychlost závěrky, při četbě o možnosti natáčení pomalou závěrkou v rychlostech 1/25, 1/12, 1/6 a 1/3 jsem velmi zpozorněl. Vzpomněl jsem si totiž, že při fotografování z televizní obrazovky se musí závěrka fotoaparátu pro vykreslení celého televizního snímku nastavit na 1/25 s. Zkusil jsem to tedy nastavit i na mé videokameře a bylo vyhráno ! ! Obraz se uklidnil a seděl jako přibitý i při výrazné obousměrné změně projekční frekvence. Tak jednoduchá věc ! Jak to, že to dodnes ještě nikdy nikdo nevyzkoušel ?
Film určený k přepisu promítám na vetší projekční plochu.
Optické osy projektoru a kamery tak svírají menší vzájemný uhel, čímž se docílí i mírnějšího obrazového zkreslení způsobeného nesouososti obou optických os. Na větší ploše je obraz měkčí, snadněji se nastavuje jeho obrazový záběr kamerou a také je tím zajištěna i větší stabilita zaostření. Již z dřívějška mám velkou projekční plochu zhotovenu ze stavební hobry v pevném dřevěném rámu. Nyní jsem tento můj ekran obnovil nástřikem normální malířské běloby. Pochopitelně se může použít i jiný materiál, například sádrokarton, ten je ale příliš těžký a křehký, zato je absolutně rovný. Umělé plochy se mi neosvědčily, neboť mají takové zvláštní odlesky a zrcadlící se plošky. Nejvhodnějším projekčním povrchem je klasická kladívková školní čtvrtka na kreslení, ta je však pro tyto účely z uvedených důvodů až příliš malá.
Projektor a videokameru umisťuji nad sebe. Docílil jsem tím sevření menšího úhlu obou optických os a také mám pohodlný přístup k oběma přístrojům. Pro tento účel jsem si nechal zhotovit takový jednoduchý stojánek s horní a spodní plošinkou. Na horní plošinku umisťuji projektor Meos DUO (případně diaprojektor) a na spodní plošinku pod promítačku upevňuji pomocí panoramatické hlavice starší digitální videokameru SONY D8 DCR-TR 8000 E. Ta sice neoplývá barevnou sytostí obrazu, má však rozlišení 800 000 obrazových bodů a umí mnohé, co leckterá nová ne. Vaše videokamera musí mít k disposici pomalou závěrku. Právě toto je podmínka pro výsledný neblikající přepis. V opačném případě si musíte k tomuto účelu vhodnou videokameru od někoho vypůjčit. Na kameře nastavte rychlost závěrky 1/25. Jiné rychlosti závěrky než mi nabízí moje videokamera jsem nezkoušel. Některé novější videokamery mají pomalou závěrku jen 1/30 s. Tu si však musíte předem vyzkoušet! U ještě pomalejších závěrek než je 1/25 dochází k rozfázování kinetického obrazu a výsledek připomíná sérii rychle po sobě jdoucích statických snímků. Pro kontrolu celého procesu přepisu je velmi důležité propojení videokamery s televizorem na kterém máme neustálou možnost kontroly nahrávaného obrazu a porovnávání mezi promítací plochou a výsledným obrazem na obrazovce. Aby nenastala akustická zpětná vazba, zvuk televizoru vypněte anebo do kamery zapojte jen kabel s video signálem ( žlutý cinch ) Videokameru je nutné přepnout na ruční ovládání včetně ručního ostření. Pokud ponecháme automatické zaostřování, kamera má náchylnost k neustálému přeostřování. Ručním ovládáním clony můžeme částečně kompenzovat nevyváženost expozice promítaného filmu a také tím předejdeme možnosti světelného dýchání obrazu způsobeného automatikou.Videokameru ovládejte výhradně dálkovým ovladačem! Vyhnete se tak fyzickému kontaktu s kamerou a nezpůsobíte si tím rozkývání obrazu ! Ovladač směřujte na projekční plochu. Paprsek dálkového ovladače se od této plochy odráží směrem ke kameře zcela bezproblémově. V druhé polovině minulého století byl barevný diapositiv nejdostupnější barevnou fotografií. Časem se z toho však stala nejen módní, ale i prestižní záležitost a proto se tenkráte žádný společenský večírek neobešel bez promítání diapositivů. Dodnes jich máme po krabicích ještě dost velké množství. Společně stárnou s námi, barevně degradují a postupně upadají v zapomnění. I jejich záchrana je možná převedením do digitální podoby a uložením na CD. Stále však nezapomínejte na možné „oslepnutí“ cédeček a jejich snadnou zranitelnost. V případě, kdy chceme do přepisovaných filmů některé diapositivy integrovat, je mnohem snadnější postupovat jako při přepisu filmového pásu.
Při přepisu diapositivů je použití dálkového ovládání videokamery zcela nezbytné! Nahrávací mód videokamery uvádíme do chodu na přiměřenou dobu vždy po výměně, zaostření a obrazovém ohraničení každého nového diapositivu. Dálkovým ovládačem můžeme měnit optické ohnisko objektivu videokamery (transfokace) čímž docílíme jakousi imitaci pohybu videokamery v prostoru, eventuelně můžeme zdůraznit zajímavý detail z diapositivu. Celý proces natáčení opět sledujeme na obrazovce televizoru a do mikrofonu kamery si přitom namlouváme pokyny pro budoucí ozvučování finálního přepisu.Ale nejen diapositivy. Pokud se pokusíme o ucelené pásmo rodinného klanu, neváhejte použít i staré fotografie. Zajistíte jim tak jejich další život ve zcela jiné podobě a film tak doplníte o scházející informace. V titulcích nezapomeňte uvést popis kdo je kdo a co je co. Ne každý se v propasti času dokáže dost dobře orientovat, nehledě již na budoucí neinformované diváky! Film určený k přepisu si musíme napřed prohlédnout, vyčistit jej a případně opravit slepky. Jelikož se převážně jedná o přepisy neozvučených filmů, během vlastního přepisu si do mikrofonu kamery namlouvám pokyny pro pozdější potřebu dodatečného ozvučování. Při editaci takto přepsaných filmů z kamery na videokazetu VHS ( případně na DVD ) propojíme z kamery na rekordér jen kablík s videosignálem ( žlutý cinch ) Do audio vstupu rekordéru zapojíme audio směšovač. Připojíme i kontrolní televizor a následně můžeme spustit nahrávání. Dle odehrávajícího se děje na televizoru, nahráváme vhodnou hudební kulisu z MG, nebo CD přehrávače a směšovačem ji mixujeme s živým komentářem z mikrofonu. Nejvíce se mi osvědčila nahrávka volného rozhovoru více osob v podobě volně pojatého „dabingu“. .
Aby nám při přímém nahrávání komentáře nenastala zpětná vazba známým pískáním, musíme na televizoru stáhnout hlasitost reproduktorů na nulu a kvalitu nahrávání zvukové složky můžeme monitorovat jen se sluchátky na uších.
Pokud nemáme k dispozici vhodný audiosměšovač, existuje jeden primitivní, avšak velmi efektivní postup, jak docílit uspokojujících výsledků. Kameru propojíme s videorekordérem jen s kablíkem se žlutým cinchem (videosignál) a oba stereofonní vstupy L a R na videorekordéru musíme pomocí rozdvojek cinch rozdvojit. Do takto rozdvojených vstupů připojíme za pomocí audiokabelů (na jedné straně stereofonní jack 3,5mm a na druhé straně dva konektory cinch) dva valkmeny. Na jednom máme připravenu hudební kulisu a na druhém komentář. Ten nejpřirozeněji vznikne tak, když si při kontrolním přehrávání obrazu probíhající děj ve formě volného rozhovoru více osob nahráváme na magnetofon. Pokud nejsme s tímto rozhovorem spokojeni, můžeme nahrávku rozhovoru opakovat a opakovat dokud se nám to nepovede. Při finální editaci obrazu a takto připravených zvukových nahrávek na rekordér, vzájemný poměr hlasitosti hudební kulisy a mluveného slova snadno nastavujeme pomocí regulátorů hlasitostí jednotlivých přístrojů a to vše při stálé kontrole na připojeném televizoru včetně hlasitého odposlechu.
Nezapomeňte, že staré filmy již mnohým současníkům nic nebudou říkat.
Vše musíme patřičně okomentovat anebo otitulkovat jako ve starých němých filmech. Pravděpodobně budou scházet úvodní i závěrečné titulky. Ty musíme doplnit a je tam nezbytné uvést alespoň přibližnou dobu vzniku, o koho a o co se jedná, případně kde a kdy se děj odehrává. K tomuto máme největší prostor v závěrečných titulcích.
Krátké a výstižné texty si napíšeme na počítači. Vybereme vhodné písmo a přiměřenou velikost. Vše vytiskneme co nejvíce do středu na jednotlivé kancelářské papíry A4. Natáčení titulků zásadně provádíme ze stativu. Videokameru přepneme na ruční ovládání a přepneme ji do negativního módu a propojíme ji s kontrolní televizí, na které musíme opět stáhnout hlasitost kvůli zpětné vazbě. Negativním módem docílíme bílé písmo na černém pozadí. Pokud nebude pozadí dostatečně černé, musíme kameru přiclonit ručním ovladačem clony a listy s jednotlivými nápisy dostatečně osvětlit. Nezapomeňte, že v negativním módu se vše chová obráceně. Na obrazovce televizoru pozorujeme rovinu písma, sytost černého pozadí, ostrost a polohu nápisu na obrazovce. Velikost písma můžeme měnit změnou optického ohniska kamery, proto postačí jeho běžná velikost. Barevným nasvícením předlohy můžeme docílit i jednoduchých barevných efektů. Zapínání a vypínání kamery kvůli rozhýbání nápisu provádíme opět jen dálkovým ovladačem. Ovladač směřujeme na snímanou předlohu písma na stole. Kamera reaguje velmi dobře. Jednotlivé listy s textem můžeme natáčet postupně anebo je za nepřetržitého chodu videokamery postupně odebírat z hromádky na sobě seřazených listů. Vše průběžně kontrolujeme na připojeném televizoru. Pro správný odhad potřebné doby uvedení jednotlivých titulků na obrazovce si text vždy v duchu čteme a teprve poté provedeme výměnu dalšího listu s nápisem.
Při editaci natočených titulků z videokamery na rekordér postupujeme již dříve popsaným způsobem. Vše jde velmi rychle a když budete mít pomocníka, do té práce se přímo zamilujete.
Nejlepších výsledků je však možné docílit jen zpracováním tohoto materiálu na některém střihovém programu v PC. S přepsanými filmy si můžete doslova vyhrát a docílit tak výsledku včetně dokonalého ozvučení, otitulkování s využitím mnoha obrazových efektů o jakém si v době vzniku tkaniček nemohl nikdo z nás nechat zdát ani v té nejbujnější fantazii.
Pokud se někdo spokojí jen s pouho pouhým přepisem filmů na DVD, případně na videokazetu VHS, naskýtá se možnost vynechat jeden mezičlánek. Z videokamery se musí vyjmout kazeta a videokameru připojit přímo na VHS, nebo DVD rekordér a takto přímo nahrávat na patřičný obrazový nosič bez nutnosti dalšího přepisování z kazety videokamery.
Další zpracování již ponechávám na individuální fantazii a možnostech každého jednotlivce. Digitální záznam můžeme bez ztráty kvality neomezeně kopírovat a tím se nám také nabízí velké množství dalšího variabilního zpracování.
Autor: René Čáslavský
