Parametry videosouboru

Streamy, kontejnery...

Problémy s přehráváním nebo editací videa...

U videosouboru si můžeme přečíst ihned jeho název a jeho příponu, z které většinou odvodíme použitý kontejner (kontejner spojuje do jednoho souboru různé streamy, což je základní součást multimediálního souboru.
Stream, jinými slovy datový tok, může být video, zvuk, titulky nebo kapitoly). Kontejnery se liší v tom,jaké typy a v jakém formátu streamy podporují. Mezi nejznámější kontejnery patří AVI, MPEG, VOB, MKV, MP4, OGM, MOV, WMV nebo RM.
 
Pro přehrání každého video souboru potřebujeme příslušný splitter (slouží přehrávačům pro rozdělení kontejneru na jednotlivé streamy, které poté předá patřičným kodekům. V systémech Windows jsou již po instalaci splittery pro formáty AVI, MPEG, ASF a WMV. Pro přehrávání dalších souborů musíme splitter doinstalovat. Současně potřebujeme také dekoder pro každý stream v souboru. Například AVI tedy není komprese videa, ale pouze kontejner, v kterém může být video a zvuk v téměř libovolné kompresi.
Ale ne všechny kontejnery nám dávají takovou volnost pro použití kodeků jako kontejner AVI.
 
Největší výběr kompresí nabízí kontejner MKV. Naopak kontejner MPEG dovoluje u videa použít pouze komprese MPEG-1 a MPEG-2. Podobně omezené jsou i kontejnery WMV nebo MP4. Pokud potřebujeme dekoder pro určitý video soubor, musíme zjistit, jakým enkoderem byl zkomprimovaný nebo alespoň v jakém standardu.
 
Standardů pro kompresi videa je mnoho, mezi běžné patří MPEG-1, MPEG-2, MPEG-4, MJPEG nebo DV. Pro některé formáty však existuje pouze jeden kodek a pojmy kodek a formát (komprese) jsou často zaměňovány. MPEG-4, tedy není žádný kodek, ale pouze standard, kterého se drží několik různých kodeků (například FFDShow, DivX, XviD, 3ivX nebo Nero Digital). Teoreticky je tedy možné dekódovat kterýmkoliv z těchto kodeků video zkomprimované nějakým jiným. Kompatibilita mezi různými kodeky však není úplná. DivX dekoder má například problémy s dekódováním  XviDu. Nejlepším řešením je pracovat s tím kodekem, kterým bylo video zkomprimované.
Informaci, jakým kodekem bylo video zkomprimované lze získat z FourCC kódu, čtyřpísmené značky, která je v hlavičce AVI souboru. I modernější systém identifikace kodeků nazývaný Codec ID uchovává pro zpětnou kompatibilitu i FourCC.
Tento kód dokáží zjistit například programy GSpot nebo Video ToolBox. Tyto programy rovnou vypíší, ke ketrému kodeku daný kód patří. Mnoho problémů při přehrávání videa je způsobeno tím, že dekoderů máme pro daný formát v systému více a použije se ten nesprávný. Například video zkomprimované kodekem DivX 5 (FourCC kód DX50) přehraje kromě originálního dekoderu i XviD, FFDshow, NeroDigital a 3ivX, ale ne vždy bez problémů. Proto je vhodné instalovat pouze ty kodeky, které opravdu potřebujeme. Důležité je mít přehled o tom, co se v systému nachází. každopádně se vyhneme instalování různých CodecPacků které obsahují všechno možné a jsou často zdrojem problémů.
Každý kodek si také při instalaci zaregistruje jeden nebo více FourCC kódů, pro které se bude používat. V systému si kodeky přiřadí určitou prioritu, která určí, který z nich se použije v případě, že se jich o dekódování určitého streamu hlásí více. Tyto priority dokáže měnit například program Radlight Filter Manager.
Přehrávač si při přehrávání videa pokaždé sestaví graf, což je posloupnost filtrů, které se starají o rozdělení kontejneru a dekódování streamů. Kvalitní přehrávače jako MPC, ViPlay nebo MV2Player umožňují vytvářet grafy definované uživatelem.